Epilog

Sama a raněná
ležíš Naylo v jeskyní.
Kolem zima a chlad
Tvůj osud se naplní.

Tajemství v sobě si nosila
plod osudu v Tvém lůně zrál.
Teď musíš ho přivést na svět.
Příběh Tvůj končí, nový píše se dál.

Začínáš se bát,
nechceš dítě opustit.
Cos ním jenom bude,
když nebudeš ho moct ochránit.

Z posledních sil
zavineš dítě do deky.
Cítíš ten chlad.
Najednou stojíš u řeky.

Ne ještě nemůžu umřít.
Takhle to přece nejde.
Prosím.
Vrať mě zpátky!

Ty víš, že to nejde.
Znáš své proroctví.
Tvá smrt je život.
V Tvém pádu je vítěztví.

Tvé dítě je naděje.
Je to Tvá krev.
Půjde v Tvých šlépějích.
Mou ochranu má!